Testování plastových míčků ještě pokračuje

Pro Vencu Zahradníka je jediným faktorem cena, proto odmítá míčky testovat a chce hrát nejlevnějšími mičky. Je fakt, že s ohledem na to, že hraje anťákem, je mu jedno s jakými míčky hraje, protože anťák všechny rozdíly svojí destrukcí zruší. jenže je jediným hráčem z TTC Praha, který má anťák.

Mezi plastovými míčky jsou velké rozdíly, což mezi celuloidovými nebyly. David Štěpánek to přirovnává k tomu, jako by někdo hrál tenis na trávě nebo na antuce.

Podívejme se na vliv ceny. Mezi nejdražší a nejlevnějším testovaným míčkem je rozdíl cca až 22,-- Kč, což je cca 45%. Takto to vypadá jako velký rozdíl. Podíváme-li se ale na to z hlediska, že za rok platí hráč oddílový příspěvek 3.000,-- Kč, že je nás v registrovanám oddíle cca 45, což je 135.000,-- Kč za sezónu a že pokud koupíme krabici 120 ks míčků, které vystačí bohatě pro všechny týmy TC Praha na celou sezónu, zaplatíme za ně 5.490,-- Kč, což jsou 4% ročního rozpočtu registrovaného oddílu. Koupíme-li nejlevnější míčky, ušetříme necelé 2% tohoto rozpočtu, což je na člena cca 60,-- Kč za sezónu.

Mezi hráči jsou různé styly. Kdo se snaží hrát topspiny, potřebuje točivý míček. Jinak mu soupeř jeho tospiny velmi snadno zboluje, popř. mu z nich snadno zaútočí. I já, který hraju trávou, potřebuju točivý míček, protože jak známo, tráva obrací rotace, a pokud rotace nejsou, nemá co obracet. Každý, kdo se snaží hrát aktivně ocení kontrolu míčku, včetně točivosti. Plastové míčky jsou obecně méně točivé, než celuloidové, na které jsme zvyklí.

Otázka zní: Vyplatí se nám určitý komfort hry za to, že si každý člen připlatí ta sezónu 60,-- Kč? Navíc tato částka je tak malá v našem rozpočtu, že kvůli ní nemusíme zvedat členské příspěvky. Pouze budeme chtít, aby se hráči k míčkům chovali slušně, nenechali je po zápase na zemi, ale vrátili je do krabičky. Nemlátili s nimi schválně do zdi a nešlapali po nich.

Při testování jsme se přesvědčili, že není pravda, že plastové míčky nic nevydrží. Ty časy jsou již minulé. Tohle byla pravda před 3 až 5 lety. Od té doby šla kvalita dopředu. Z testovaných míčků nám zatím žádný nepraskl, ani při přímém zásahu hranou pálky. Na rozdíl od celuloidových míčků jsou zatím stále bílé a neohrané a to mají v průměru odehráno 5 až 8 hodin tréninku.

Pro mě není moc směrodatné to, když někdo prohlásí, že hrál s míčkem XY a ten, že je dobbré, když se záhy tento hráč přizná, že ale s jiným míčkem nehrál. Nemá teda žádné srovnání.

Bylo by vhodné, aby se do testování zapojili i techničtí hráči, hrající např. topspiny jako Jarda Smíšek či Lukáš Moravec. Hráčům, kteří využívají rotace, jako třeba Petrovi Váňovi, myslím také nebude jedno, s čím bude hrát.

Nezapomínejme, že se říká, že nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci. Nejpilněji testoval míčky Martin Haba se mnou. Šlo nám o to zjistit, jestli i hráči naší úrovně poznají rozdíly v kvalitě mezi jednotlivými míčky. A ty rozdíly tam vidíme - točivost, stabilita (kontrola v úderu), ale i křivost, kterou až tak moc nevidíme a vnímáme ji spíše, když nám občas míček špatně odskočí (ale u některých míčků s extrémní křivostí ji také vidíme).

Jako nejlepší míčky jsme vybrali Nittaku a Joola Flash. Nitaku má nepatrně lepší kontrolu, Joola je ale křivější. Pro zajímavost Šimon Bělík si na MČR, kde se hrálo s Jolla Flash vybral z deseti míčů dva. My vnímáme křivé míčky spíše v poměru obráceně. Nittaku je ale kulatější a cenový rozdíl na míčku je cca 1,-- Kč.

Dnes jsme s Martinem Habou trénovali jenom s Nittaku a po dlouhé době jsem si po tréninku měl možnost s míčklem na pálce pohrát, jak na ní výborně sedí. Je středně rychlý, takže stíhám se na něj i občas postavit a pokud na odehraný míček stojím, cítím, jak mě na pálce poslouchá. Což o většině plastových míčků říct nemůžu. Tuhle kvalitu ale může ocenit opravdu jenom ten, kdo si ty rozdíly vyzkouší a za podmínky, že se snaží hrát technicky. Při pinku se chovají všechny míčky hodně podobně, při topspinu a následném bloku ale rozhodně ne.